Začátky v Sokole

Bedřich Šupčík se narodil 22. října 1898 nedaleko Vídně v městečku Trumau do početné chudé rodiny, a proto byl dán do opatrování ke své tetě do Kvasic u Kroměříže. V Kvasicích strávil své dětství, chodil tu do školy a cvičil v místním Sokole.

Později se začal ve Vídni učit na řezníka, učňovská léta ale přerušila první světová válka, během které bojoval v Rumunsku. Po návratu do Kvasic ho místní sokolové doporučili náčelnictvu Sokola Brno I, kde se díky své šikovnosti jako gymnasta rychle uchytil.

Sehnal práci jako domovník v sídle Báňské a hutní společnosti a dál se v brněnské jednotě věnoval své milované gymnastice.

Přípravy na olympiádu

Výbor ČOS rozhodl o vyslání závodního družstva na pařížské olympijské hry v prosinci 1923. Následně se v tělocvičně Sokola Pražského uskutečnil první vylučovací závod. Zúčastnilo se ho 22 závodníků, šest z Moravy, jeden ze Slovenska, ostatní z Čech. Mladý Šupčík se tehdy umístil na třetím místě a zařadil se mezi dalších 18 sokolských borců, kteří se od 6. ledna 1924 začali každou druhou neděli scházet ke společným tréninkům v Přerově a v Praze pod zkušeným dohledem bratrů Čady a Erbena.

Namáhavé tréninky každých 14 dní trvaly až do druhého rozřazovacího závodu, který se v Praze konal 25. května. Vybrané závodníky pak čekal po dobu pěti týdnů každodenní nácvik v Tyršově domě.

Všichni byli povinni předložit potvrzení od zaměstnavatele o tom, že mají pro tyto účely neplacené

volno. Mezi vybranými nechyběl ani Bedřich Šupčík. Dařilo se mu hlavně na kruzích a na hrazdě, zatímco pro ostatní byla tato gymnastická nářadí tvrdým oříškem. V konečném závodu 25. června ale skončil Šupčík až osmý, tedy na posledním „postupovém“ místě, a nominaci do olympijského družstva tak dostal na poslední chvíli.

Na programu gymnastického závodu šplh 

Od 15. července se sokolské družstvo ve složení Ladislav Vácha, Josef Kos, Miroslav Klinger, Stanislav Indruch, Bohumil Mořkovský, Jan Koutný, Bedřich Šupčík a Robert Pražák pečlivě připravovalo v tělocvičně Sokola Paříž na nadcházející závod. Pořadí družstev, podle kterého mělo být závoděno, bylo stanoveno takto: Jihoslované, Amerika, Finsko, Anglie, Itálie, Švýcarsko, Československo, Francie a Lucembursko. Gymnastický závod se naplno rozběhl 17. července.

Třetí den závodu byl mimo jiné na programu šplh. Závodníci museli zdolat osmimetrové lano. Jakmile závodník „zatáhl“ a jeho nohy se přestaly dotýkat země, začal soudcovský sbor počítat na stopkách čas. V předepsané výšce ústilo lano do koženého váčku, ve kterém byl ukrytý zvonek (tlačítko), který musel závodník stisknout. V momentě, kdy zvonek zazvonil, přestali soudci čas měřit. 

8 m + 7,2 s = zlato

Ve vedení se dlouho držel Francouz Albert Séguin s časem 7,4 sekundy. Pak ale přišel na řadu Bedřich Šupčík. Oproti jiným závodníkům, kteří přehmatávali rukama u hrudníku, Šupčík dotahoval ruce až k pasu. Lano jako by „polykal“, dotkl se zvonku a rozhodčí dole zmáčkli stopky. Ukazovaly neuvěřitelných 7,2 sekundy! Rozdíl pouhých dvou desetin sekundy rozhodl; Séguin se musel spokojit se stříbrem. V neděli 20. července 1924 nad stadionem v Colombes nejvýše zavlála československá státní vlajka a prostorem zněly tóny hymny Kde domov můj.

Zlatá olympijská medaile putovala do Československa. Kromě zlata získal Šupčík ještě bronz ve víceboji jednotlivců. I další sokolští gymnasté byli úspěšní, celkem vybojovali 8 medailí, z toho 4 stříbrné a 4 bronzové.

Tichý návrat 

Šupčík se domů nevrátil jako národní hrdina. Nevítaly ho davy příznivců ani politici. Až dodatečně, když mu byl předán diplom zaslaný z Paříže, se dočkal aspoň nějakého veřejného uznání.

Teprve po letech byl jeho výkon dodatečně oceněn. Jak rostla popularita olympijských her a také počet vítězů z Československa, nové generace chtěly znát víc o osudu prvního šampiona.

Amsterdam 1928 a MS

Krátce po návratu z Paříže se Bedřich Šupčík oženil s Marií Ledinskou, se kterou nadále žil v Brně. Pokračoval v Sokole s gymnastikou, při přípravách na další letní olympiádu se opět probojoval do závodního družstva. Zlato ale obhájit nemohl – v Amsterdamu už totiž šplh do programu gymnastického závodu zařazen nebyl. Šupčík sice cvičil na všech nářadích, na bradlech měl dokonce na dosah bronz, ale nakonec skončil čtvrtý. Stříbrnou olympijskou medaili získal „jen“ jako člen sokolského družstva.

V letech 1926 a 1930 startoval na světových šampionátech, kde se sokolští gymnasté stali mistry světa. Medaile v individuální disciplíně přišla ještě v roce 1931 na mimořádném šampionátu. Na kruzích byl třetí. Tehdy svou sportovní kariéru ukončil. S rodinou se odstěhoval do Prahy, kde působil jako správce nuselské sokolovny, později se stal cvičitelem a místostarostou v Sokole Hostivař.

Brzký odchod

Začal se živit jako obchodní cestující, nejdříve prodával látky, pak hasicí přístroje. V roce 1948 dostal první infarkt. Aby se rychleji zotavil, přestěhovali se Šupčíkovi na jih Čech do rodiště manželky Marie. Srdce ho však zradilo i podruhé. Když se obrátil na Státní výbor pro tělesnou výchovu a sport s žádostí o pomoc v nouzi, nebyla jeho žádost vyslyšena. Doba už byla jiná, komunistické funkcionáře nějaký člen Sokola, byť zlatý olympijský vítěz, vůbec nezajímal. Aby uživil rodinu, sjednával po vesnicích pojištění. Psal se rok 1957 a Šupčíka postihl třetí infarkt, který se mu stal osudný. 11. července zemřel tento polozapomenutý zlatý medailista. Je pohřben v urnovém háji na novém hřbitově v Mirovicích u Písku. Je pohřben v urnovém háji na novém hřbitově v Mirovicích u Písku.

text: Marcela Janouchová, Vzdělavatelský odbor ČOS