Viděl jste někdy otce při jeho zlaté disciplíně, šplhu?

Já jsem otce jako sportovce už nezažil. Po druhé světové válce sice ještě působil jako trenér, ale sám nesportoval. Po třech infarktech hrál už jen šachy a chytal ryby.

Takže jste nevěděl, že dokáže během sedmi vteřin vyšplhat na laně do výšky osmi metrů?

Věděl, ale neviděl. Pamatuji si, jak předváděl, že každou rukou zvedne pomalu do rozpažení a nad hlavu padesátikilové činky. To jsou pytle s cementem.

Tušil jste jako dítě, že je otec olympijský vítěz?

Samozřejmě, ve škole jsem se tím chlubil a spolužákům ukazoval medaile.

Máte jeho medaile schované?

Bohužel ne, jsou v muzeu. Mrzí mě, že nemám připomínku otcových úspěchů. Asi bych je ale stejně muzeu daroval. Daroval, ne prodal.

Jakou měl otec povahu?

Byl to sportovec a sokol. Proto mohu říct, že byl velmi svědomitý a čestný člověk. Byl schopný a měl obrovskou sílu.

Uplatňoval někdy sílu i při výchově vás dětí?

Jistě. Na mě byl samozřejmě přísnější než na sestru. Vždycky říkal, že musím dostat řemenem, protože kdyby mě praštil rukou, tak by mě zabil.

Žila rodina Šupčíků sportem?

Ne. Já ani moje sestra jsme nesportovali. Zkoušel jsem s malými úspěchy atletiku. Jsem však vášnivý vodák. Jiného olympijského vítěze už v rodině nemáme.